Josef Valčík se narodil 2. listopadu 1914 na Valašku ve Smolině, která je dnes součástí Valašských Klobouk jako čtvrté z osmi dětí. 

Vyrůstal v poměrně chudých poměrech a odmalička sloužil u nedalekého sedláka. Později se vyučil koželuhem ve Valašských Kloboukách, kde pracoval 5 let. 

U Bati 

V únoru roku 1934 Josef Valčík nastoupil do Baťových závodů a nejdříve pracoval ve Zlíně. V jeho pracovní kartě se můžeme dočíst tuto charakteristiku: „Valčík Josef, nov., 1934. Dobrý a přičinlivý v práci je třeba s ním jednat zkrátka, je drzý v jednání, rád odmlouvá, ale práci dělá v pořádku.“

Později působil na Baťově, kde bydlel přímo na tehdejším internátu, v místech, kde se dnes nachází ředitelství firmy Toma. 

V září 1936 nastoupil vojenskou službu v Jičíně, kde získal hodnost četaře. V posudku, který mu byl vystaven na Baťově se k jeho odchodu na vojenskou službu už psalo: „Výkon a kvalita práce: velmi dobrý, Povaha a chování: slušný, Doporučujete jej přijati po příchodu z vojny?: Ano.“ 

Vojna mně dala to, co bych jinde ani za peníze nezískal.

Josef Valčík po návratu z vojny

Tak se i stalo, po začátku okupace se v březnu roku 1939 vrátil zpět na Baťov a začal opět omykat kůže. Když se jej při návratu z vojny ptali na jeho plány odpověděl: „Zdokonalit se ve svém oboru a pak do ciziny.“

Cizina a výcvik

Už v srpnu téhož roku se jeho slova naplnila. Kolem 11. 8. opustil Baťov a jako dlouhodobě nemocný byl k 30. září od Bati propuštěn. To už byl pravděpodobně v zahraničí. Přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko, Sýrii a Egypt se dostal v roce 1940 až do Francie, kde bojoval proti německým vojskům, ale ještě téhož roku připlul do Velké Británie.

Ve Velké británii se roce 1941 dobrovolně přihlásil k plnění úkolů v okupovaném Československu. Jeho výcvik byl ukončen 22. října 1941 a byl vybrán do výsadku Silver A. Jeho kolegy byli velitel skupiny nadporučík Alfréd Bartoš a telegrafista, svobodník Jiří Potůček, který stejně jako Valčík pracoval před válkou u Bati.

SILVER A

Hlavním úkolem paravýsadku Silver A bylo navázání spojení Protektorátu s Londýnem prostřednictvím vysílačky (Libuše). Skupina SILVER A byla vysazena do Protektorátu v noci z 28. na 29. prosince 1941. Ze stejného letadla vyskočili pár minut před nimi i Josef Gabčík s Janem Kubišem, členové výsadku Anthropoid. 

Výsadek SILVER A působil zejména ve východních Čechách. Vysílačka Libuše byla umístěna do lomu Hluboká nedaleko obce Ležáky a už 15. ledna bylo navázáno oboustranné spojení. Londýnské vedení spokojené s úspěšností výsadku všechny tři jeho členy povýšilo a ocenilo je i Československým válečným křížem. Za dobu svého provozu (od ledna do června 1942) předala vysílačka celkem 1098 důležitých telegramů. Celý výsadek tak byl velice úspěšný. Valčík mezitím působil v Pardubicích, ale byl prozrazen. Následně utekl a vrátil se zpět k rodině do Smoliny. Nevěděl, jak pokračovat a uvažoval o sebevraždě, protože si byl vědom, jakému nebezpečí vystavuje svou rodinu. 

Na začátku dubna roku 1942 se vydal do Prahy, kde se napojil na skupinu Anthropoid a v následujících týdnech pomáhal Gabčíkovi s Kubišem najít vhodné místo pro provedení atentátu.

Atentát?

27. května 1942 byl proveden atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Víme, že se jej bez pochyby zúčastnili členové výsadku Anthropoid Gabčík s Kubišem, ale otázka zůstává právě u Josefa Valčíka. Podle jedné z teorií měl Josef Valčík stát na druhé straně cesty a dávat dvojici znamení zrcátkem, jestli se už blíží Heydrichovo auto. Podle dnešních historiků je však tato verze nepravděpodobná. Argumentují tím, že by kvůli projíždějící tramvaji stejně nemohl případně toto znamení provést a v moment atentátu zde dokonce minimálně dvě projížděly. Plán mohl selhat i na tom, kdyby bylo zataženo, což v den atentátu skutečně bylo. Valčík by tak „házet prasátka“ na své kolegy nemohl. Toto vše bylo příliš riskantní. Navíc gestapo znalo Valčíkovu podobu, proto by parašutisté pravděpodobně do takového rizika nešli. 

Odměna

Den po atentátu vydalo gestapo plakáty vyzývající k dopadení Valčíka, ale nespojovali jej přímo s atentátem. Na samotném plakátě je několik chyb. Valčík zde má křestní jméno Miroslav a nesedí ani místo a rok narození. V té době měl valčík dokonce jinou podobu, nechal si udělat tmavší vlasy a narůst knír.

Krypta

Poslední týdny svého života trávil Valčík v kryptě pravoslavného kostela svatého Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Spolu s dalšími šesti parašutisty včetně Gabčíka s Kubišem. Po udání Karla Čurdy byl prozrazen jejich úkryt a 18. června 1942 byl kostel obklíčen. Josef Valčík spáchal v bezvýchodné situaci přímo v kryptě kostela sebevraždu.

Odplata

Smrtí Josefa Valčíka tragédie bohužel neskončila, protože se gestapo mstilo i na jeho rodině. 14 členů rodiny bylo zavražděno a zůstalo po nich 15 sirotků.

Dnes

Dnes jsou po Josefu Valčíkovi pojmenovány ulice v šesti městech v České republice včetně Otrokovic. Na Baťově má vlastní pomník poblíž koželužen, kde dříve pracoval a je uveden i na pomníku zaměstnanců Baťových závodů padlých ve 2. sv. válce, který se nachází také v areálu dnešní Tomy.

---

_{Zdroje informací: Jelínek, Z.: Operace Silver A, Praha 1992, pracovní karta Josefa Valčíka, která je uložena v archivu na Klečůvce, zajímavý a čtivý článek: www.idnes.cz/zpravy/domaci/pribeh-parasutisty-josefa-valcika.A120619_151149_zlin-zpravy_sot}

_{Zdroje fotografií: Úvodní fotografie, poslední fotografie a plakát–https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Josef_Valč%C3%ADk, Internát–pohled Muzeum Baťova, Fotografie SILVER A–https://cs.wikipedia.org/wiki/Operace_Silver_A, Jiří Kodet–https://youtu.be/mefUi9mrCwo, Snímek krypty a pomníku–autor}