1. Společenský dům

Středobodem a hlavní budovou Baťova je bezesporu Společenský dům. Architektem stavby byl autor zlínského mrakodrapu Vladimír Karfík, ten má u vchodu i pamětní desku. Stavba byla slavnostně otevřena roku 1936 a pár týdnů později zde měl projev sám prezident Edvard Beneš. Na stavbě zaujme zejména její nezvyklý půdorys, který je podobný písmenu Y. Dříve čistá a zářící funkcionalistická stavba se dnes ztrácí pod nánosem nešťastných stavebních úprav a reklamních poutačů. V baťovské éře byla nahoře krásná, vzdušná terasa s kavárnou a výhledem na blízké okolí.

2. Park před Společenským domem

Uprostřed dnešního parku se nachází kašna a prostoru severně dominuje socha Tomáše Bati, zakladatele Baťova. Na opačné straně byla v březnu odhalena socha Jana A. Bati. Nedaleko hlavní cesty nalezneme originální pomník povodni roku 1997.

3. Obchodní dům

Budova byla vystavěna v roce 1935 a je dílem architekta Vladimíra Karfíka. Ten je autorem například zlínského mrakodrapu, hotelu Zlín a nedalekého Společenského domu. Veřejné budovy stavěla firma stejně jako továrny, proto byl i u této stavby použit tzv. železobetonový skelet. Pod obchodním domem se nachází protiletadlový kryt, který měl v případě nebezpečí pojmout až 700 osob. O dva roky později byla k domu přistavěna budova bytů s obchody v přízemí, kterou navrhl opět Vladimír Karfík. Tím byla uzavřena jižní fronta náměstí.

4. Ruský dům

„Ruský dům“ je experimentální panelový dům. Cílem při jeho stavbě byla maximální „předpřipravenost“ (prefabrikace) materiálu. Dům byl sestaven z cihelných bloků, to znamená, že se cihly klasicky zdily, ale ne na místě, tam byly již přenášeny celé části stěn. Stavba byla postavena v padesátých letech v duchu tehdejšího socialistického realismu. Jedním z architektů stavby byl Karel Prager, později vyhlášený architekt. Autor Nové scény Národního divadla a Federálního shromáždění (dnes Národní muzeum) v Praze.

5. Školy

Továrny na vzdělání. Možná zní pojem trochu nadneseně, ale opak je pravdou. Firma stavěla všechny větší veřejné stavby stejným způsobem jako továrny. V tomto případě byla stavba adaptována pro potřeby školy. Dříve byla postavena nižší budova (1936), později vyšší. Obě projektoval opět Vladimír Karfík. Učilo se zde na tehdejší dobu nezvyklým způsobem, pořádaly se například exkurze do nedalekého lomu a dětem byla k dispozici největší školní zahrada v republice. Vyučující se snažili skloubit teorii s praxí, a to bylo na tu dobu revoluční. Jednalo se o jedny z nejlepších vzdělávacích institucí v tehdejším Československu.

6. Koupaliště

Baťov byl na konci třicátých vyhledávaným místem pro rekreaci. Kvalitní ubytování na vybaveném Společenském domě, moderní město plné zeleně blízko přírody přilákalo nejen obyvatele Zlína. Na Baťov se jezdili dívat návštěvníci z celé republiky. Koupat se lidé mohli přímo v řece Moravě (od roku 1934), později (1938) se zprovoznilo i toto koupaliště. Projektoval jej architekt Vladimír Karfík a bylo na svou dobu velice moderní, protože se zde voda čistila jak mechanicky, tak i chemicky. Dvojče ikonické skluzavky dříve stálo i ve Zlíně, dnes už je otrokovické unikátem. 

7. Štěrkoviště

Dnes vyhledávané místo pro přírodní koupání. Dříve, jak už název napovídá, se zde těžil štěrk. Firma Baťa v těchto místech zamýšlela vytvořit multifunkční stadion s kurty a prostorem pro házenou a volejbal. Později se zjistilo, že se zde nachází kvalitní štěrk a tak se po válce těžba rozjela naplno. Byla ukončena v šedesátých letech a nádrž začala sloužit k rekreaci a rybolovu

8. Tovární areál

Dříve zde bylo letiště a tovární areál měl vzniknout logicky u řeky, kvůli které se sem ze Zlína přesunuly provozy náročné na vodu. Nakonec vše dopadlo jinak a dnes je areál ve východní části oblasti. Zaujímá celou polovinu čtvrti a přesto je pro mnohé no-go zónou. Když si však člověk dá pozor, může se po areálu procházet a obdivovat industriální krásu, která je místy zachovalejší než ve Zlíně. Například papírny dokonce „zažily“ havárii Tomáše Bati.

9. Pomník havárie Tomáše Bati

Nedaleko tohoto místa se 12. 7. 1932 zabil Tomáš Baťa, podnikatel a zakladatel Baťova. Pilot se nezorientoval v mlze a v plné rychlosti se letadlo Junkers F-13 zarylo severně od tohoto místa do hlíny.

10. Pomník Josefa Valčíka

Parašutista Josef Valčík, jeden z hrdinů protinacistického odboje pracoval před válkou právě tady na Baťově. Byl členem jednoho z nejúspěšnějších paravýsadků Silver A. Zemřel hrdinně v kryptě kostela v Resslově ulici spolu s Josefem Gabčíkem, Janem Kubišem a dalšími. Na pomníku je označen přímo za „účastníka atentátu na R. Heydricha“, tato formulace je bohužel nepřesná, Valčík s největší pravděpodobností účastníkem této vojenské operace nebyl. Nacisté poté zavraždili 14 členů jeho rodiny, po kterých zůstalo dohromady 15 sirotků.

11. Plavební komora 

Baťův kanál původně začínal na Baťově. Důvodem jeho vzniku byla elektrárna, která se nacházela v samém jádru továrního areálu. Až k ní se táhl kanál a zásoboval ji lignitem. Dnes zde nestojí ani elektrárna a kanál byl v šedesátých letech zasypán. V těchto místech stávala plavební komora, která pomáhala překonat výškový rozdíl mezi Dřevnicí a kanálem. Za komorou byl přístav, proto se ulice dodnes nazývá Přístavní.

12. Stará kolonie 

První čtvrť obytných domků pro zaměstnance otrokovických závodů firmy Baťa. Její výstavba začala v roce 1931. Jeden z plánů kolonii situuje severně od továrny, kde by pro ni bylo víc místa. Bohužel se pozemky firmě odkoupit nepodařilo a nové domky tak namačkala jižně od továrny. S výstavbou se skončilo během roku 1934, to už byly částečně vysušeny a zavezeny pozemky západně od továrny.

13. Ukousnutý kopec. 

Největší zajímavostí Baťova je způsob navýšení jeho terénu. Jak už bylo zmíněno, byla zde dříve podmáčená půda, na které se nedalo stavět. Dokonce se při velké vodě pozemky zaplavily. Proto se firma rozhodla uměle navýšit terén celého Baťova. Odčerpávali vodu z řeky Moravy a s její pomocí a vysokého tlaku narušovali půdu kopce Tresný. Přes koryto Moravy ji přepravili na Baťov, kde ji posléze vysušili. Bylo tak přemístěno až 3 500 000 kubíků zeminy! „Ukousnutý kopec“ se tak v třicátých letech tyčil nad Baťovem a všem návštěvníkům připomínal, kolik je za jeho výstavbou práce. 

Zdroje fotografií

Zdroje fotografií: 1)Společenský dům: Pohlednice ze 30. let/Noviny Zlín: sdělení zaměstnanců firmy Baťa. Zlín: firma T. & A. Baťa, 1930-1945. ISSN 2) Snímek autora/ Snímek autora. 3) Fotografie autora/Pohlednice ze 40. let 4) Snímek autora/Architektura ČSR, montáž domu T 16/54 v Otrokovicích 5) Pohlednice ze 30. let 6)Noviny Zlín: sdělení zaměstnanců firmy Baťa. Zlín: firma T. & A. Baťa, 1930-1945. ISSN/Snímek autora 7) Kronika rybářů, prostřednictvím Radka Poláška – Otrokovice – badatelství. 8) Snímek autora/Snímek autora 9)https://nazory.aktualne.cz/bata-mluvi-lev-cesar-rve-oba-digitalne/r~i:article:297430/?fbclid=IwAR3OGsqq7nU8YZYHHwTXq5O4t7_ukaB-WCw8GLF24XFPXkAyvm6CiRDy0gU/Snímek autora 10)Snímek autora/ https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Valč%C3%ADk#/media/Soubor:Operace_Anthropoid_-_Josef_Valč%C3%ADk.jpg 11) POKLUDA, Zdeněk. Bahňák – Baťov: 1929-1939. Otrokovice: Město Otrokovice, 2014. 85 s. ISBN 978-80-260-7313 / Snímkování 50. léta, dostupné z https://geoportal.gov.cz/web/guest/map9 12) Pohlednice 30. léta/Snímek autora 13) Pohlednice konec 30. let/ Analýzy výškopisu, dostupné na https://ags.cuzk.cz/av/