Odborná učitelka Marie Hrdličková působila na Pokusných školách v Otrokovicích – Baťově, které spojovaly mateřskou, obecnou a měšťanskou školu dohromady. Sama Hrdličková učila v měšťanské škole, v místech, kde se dnes nachází ZŠ Mánesova. 

Aktéři 

Poválečné výpovědi svědků nám poskytují dostatek informací o celé tragédii, kterou tak můžeme věrně rekonstruovat.

V tragickém příběhu jsou důležité zejména dvě postavy, školnice Štěpánka Tvrdoňová a učitel Josef Navrátil.

Školnice Štěpánka Tvrdoňová zvolila krátce po vzniku protektorátu německou národnost a stala se pravidelnou udavačkou. Ředitel škol na Baťově Vladimír Konvička vzpomínal, že jej během války minimálně třikrát udala gestapu, což ho vedlo k tomu, aby ostatní zaměstnance školy před ní varoval.

Učitel Josef Navrátil, rodák z Napajedel, byl dobrým přítelem právě školnice Tvrdoňově, často ji navštěvoval ve služebním bytě, který se nacházel (a dodnes nachází) přímo v budově školy, kde jí vyprávěl vše, co se ve škole dělo. Varování ředitele školy tedy nebral vážně. Během války Navrátil propadl nadměrné konzumaci alkoholu, který mu byl podáván i v bytě školnice Tvrdoňové, což mělo podle výpovědí kolegů výrazný vliv na jeho chování.

Osudový moment

Pouhých pár sekund trvala situace, která se stala pro Marii Hrdličkovou osudnou. Psal se 4. červen 1942, učitelský sbor se sešel o přestávce ve sborovně a jeden z učitelů Leopold Křístek oznámil přítomným kolegům, že Heydrich zemřel, mezi přítomnými seděl i učitel Josef Navrátil. Za chvíli do sborovny přišla Marie Hrdličková a Křístek se jí zeptal, zdali ví, že je Heydrich mrtev. Hrdličková se zaradovala, tleskla, udělala otočku a řekla: „To je fajn!“. 

Navrátil u Tvrdoňové

Všichni přítomní se zalekli, protože za schvalování atentátu hrozil trest smrti. Proto nic neříkali a rozhodli se, že bude nejlepší o celé situaci mlčet. Učitel Navrátil byl jiného názoru, všem vyprávěl, že se nenechá zastřelit a že to bude hlásit řediteli. Kolegové jej přemlouvali, ať mlčí a dále nikomu nic neříká. Když potkal na chodbě kolegu Lýska, který nebyl ve sborovně, začal konverzaci: „Víš, Franto, co udělala ta Hrdličková?“. Lýsek jej opět žádal, ať informaci dál nešíří, ale Navrátil v příštích dnech navštívil školnici Tvrdoňovou.

Zatčení

22. června vtrhlo gestapo do budovy školy a začaly výslechy. Marie Hrdličková na místě omdlela a museli ji dlouho křísit z mdlob. Následně ji uzamkli ve sborovně, kde se pokusila neúspěšně spáchat sebevraždu oběšením. První byl vyslýchán učitel Navrátil, který o všem vypověděl a udal i ostatní kolegy, kteří se ve sborovně tehdy nacházeli, ti byli vyslýcháni později a byli donuceni podepsat Navrátilovu verzi příběhu. U Hrdličkové mezitím proběhla domovní prohlídka (v dnešní Školní ulici). Následně ji gestapo odvezlo do vyšetřovací cely ve Zlíně, kde ji 8 hodin vyslýchalo.

„To je fajn!“

Tři slova, která stála Marii Hrdličkovou život

Smrt

Bylo rozhodnuto, že učitelé kteří byli svědky události ve sborovně budou přeloženi a to včetně samotného Josefa Navrátila, který byl přeložen do Kudlovic u Uherského Hradiště, kde se stal řídícím učitelem.

Po válce

Školnice Tvrdoňová pravděpodobně uprchla s ustupujícími německými vojáky a po konci války její stopa mizí. Rozběhlo se vyšetřování smrti Marie Hrdličkové, při kterém gestapák Karel Raschka vypověděl: „Případ popravené učitelky Marie Hrdličkové jest mně známý. Vzpomínám si, že školnice Tvrdoňová oznámila schvalování atentátu ze strany Hrdličkové z Baťova. Pokud si dále mohu vzpomenouti, mám za to, že případ školnici Tvrdoňové ohlásil učitel téže školy Navrátil.“

Součástí spisu jsou i výpovědi všech učitelů, kteří byli svědky události ve sborovně a následných výslechů.

7. června 1945 byl Josef Navrátil zatčen, ale v říjnu stejného roku nečekaně propuštěn.

Starosta

Matka Marie Hrdličkové se nemohla smířit s tím, že Navrátil nebyl nijak potrestán. Pravidelně si na něj stěžovala, ale marně. Josef Navrátil vstoupil do KSČ, což mu pomohlo v kariérním vzestupu, stal se ředitelem školy v Míkovicích u Uherského Hradiště a později dokonce předsedou MNV, což dnes odpovídá postu starosty.

Ředitelka „in memoriam“ a pamětní deska

Na Baťově se na Marii Hrdličkovou nezapomnělo. V roce 1946 byla jmenována ředitelkou měšťanské školy „in memoriam“ a o rok později jí byla odhalena při vstupu z Mánesovy ulice pamětní deska, kterou financovala firma Baťa. Stálo na ní: Na věčnou paměť Marii Hrdličkové, ředitelce měšť. školy, „in memoriam„ popravené 22. 6. 1942.“

Právě mylně uvedené datum popravy pravděpodobně vedlo k její nedávné a necitlivé úpravě. Deska byla přebroušena a celý nápis byl vytesán znovu. Nebyl respektován původní font, text byl pozměněn a nově obsahuje gramatickou nepřesnost.

Svědectví

Po válce vyšel následující článek, ale jeho autora se nám bohužel dohledat nepodařilo. Dnes se nám může text zdát až příliš patetický, ale věrně přibližuje atmosféru doby.

Poznali jsme se na cestě do Brna. Podivné setkání – v autě gestapa, na cestě do stínu smrti…

Byla soustředěná do svého nitra; v jejích očích se zrcadlilo celé její srdce. Teskné a přece statečné. Teskné, když se loučilo s drahým krajem, se „zemí krásnou a milovanou“ a sestrou a snad i růžovým snem mládí… A statečné vírou ve vzkříšení zmučené země – v její nový, krásný máj. Ano, viděl jsem záření této víry z jejího nejtěžšího stesku. Činilo ji nezapomenutelně krásnou. A tak jsem jist, že jen já jsem poznal Tvou pravou a celou krásu, Mařenko Hrdličková!

A nyní sedím s Tvou maminkou . Vzpomíná, jak jsi byla vždy hodná a svědomitá. Pilná studentka, nadaná na řeči – svědomitá učitelka, milující děti a dětmi milována – básnířka – moje živitelka… To jsou v kostce maminčiny vzpomínky…

Epilog

Jméno Marie Hrdličkové dnes najdeme i na pomníku padlých ve 2. světové válce na náměstí 3. května v Otrokovicích a i na pamětní desce v Brně, která je věnována památce 434 padlých hrdinů z řad učitelů a profesorů Země moravskoslezské.

---