Je rozhodnuto, Otrokovice přichází o nejdůležitější památku své předprůmyslové éry. Nový developerský projekt pohltí základy bývalé panské sýpky, vystavěné v místech někdejší renesanční tvrze, v níž sídlil majitel otrokovického panství. Proč se jedná o tragédii z hlediska dějin Otrokovic a zároveň nešťastný zásah do budoucího rozvoje místa?
Na místě „otrokovského zámku“
Snad ve všech okolních obcích najdeme bývalá feudální sídla – Malenovice mají svůj hrad, Kvasice s Tlumačovem, Zlínem a Napajedly zámek a Kurovice tvrz.
Ani Otrokovice nebyly výjimkou. Na vrcholu své slávy, kdy se staly sídlem šlechtické rodiny a celého panství, se na území tehdejší vesnice nacházela tvrz (poprvé zmíněna 1576), v pozdějších pramenech dokonce označovaná jako „zámek otrokovský“.
Vrcholem předbaťovských dějin Otrokovic byl tedy přelom 16. a 17. století. Zmíněná tvrz (zámek) byla popisovaná jako „kamenná stavba s třiceti okny a deseti dveřmi, v jejímž sousedství byly koňské stáje“. Přesnější podobu objektu bohužel neznáme, protože se nedochovalo žádné jeho vyobrazení.
Areál panského dvora se nacházel v místech a v okolí bývalé restaurace Sýpka, nedaleko sokolovny.
Když se sídlo panství přesunulo do Napajedel, význam otrokovického dvora klesal a s přilehlými budovami měl využití spíše hospodářské. Proto se v druhé polovině 18. století přistoupilo ke zbourání bývalého panského sídla a na jeho místě byla vystavěna velká sýpka. Pravděpodobně bylo využito původní zdivo a byly zachovány minimálně základy.
V některých pramenech se dokonce hovoří o přestavění na sýpku s částečným zachováním původní tvrze. V blízkosti sýpky vyrostly i další hospodářské budovy a menší lovecký zámeček, využívaný vrchností například jako zázemí při honech v lužních lesích v oblasti Bahňáku (dnešního Baťova).
Za Bati
Při výstavbě Baťova, nového průmyslového města na území Otrokovic, přemýšleli Baťovští architekti i nad rozvojem původního jádra Otrokovic. Architekt a urbanista František L. Gahura navrhl v roce 1934 nahradit bývalý panský dvůr (včetně sýpky a zámečku), který mezitím ztratil své původní využití, parkovým náměstím s kostelem.
Vznikl by tak veřejný prostor sloužící jako alternativa podlouhlé návsi. Obci se podařilo panský dvůr odkoupit od státu, byla zbourána část „zastaralých“ budov, zrušen chov vepřů, ale dál se projekt neposunul. Po roce 1950 areál využívalo JZD a budovy chátraly.
Začátek konce
V roce 1971 stál kromě sýpky ještě objekt bývalého loveckého zámečku. V dubnu 1975 už bychom zde našli zchátralou sýpku samotnou (viz letecké snímky). V roce 1979 byla zbourána a na jejím místě později zařízena vinárna „Na Sýpce“ s využitím sklepů původní sýpky a tím pádem snad i původních renesančních základů.
Definitivní konec
Nedávno byl pozemek bývalé restaurace Sýpka, která ještě využívala původní sklepy, prodán developerské společnosti, která má zájem v místě postavit bytový dům.
Nový projekt se pyšní hesly „půdorys sýpky bude zachován“, nebo „dáváme důraz na zeleň“. Pokud se podíváme do katastru nemovitostí, developer má v plánu zastavět celou parcelu, kterou vlastní, a to od okraje k okraji (viz snímek). Zeleň, kterou dle svých slov zachovává, není jeho majetkem, ale majetkem města. V poněkud komplikované parcele můžeme rozeznat obdelníkový tvar původní panské sýpky a přiléhající bývalé restaurace.
Jaké budou důsledky věty „pod objektem vzniknou dvě patra podzemních garáží“, si asi dokážeme domyslet. Je jasné, že jeden z posledních reliktů předprůmyslových Otrokovic definitivně zanikne.
Městotvornost
Urbanista Gahura chápal už ve 30. letech význam parcely, na níž dvůr stál. Chtěl ji zakomponovat do veřejného prostoru obce a výstavbou kostela jí dát nový důležitý význam. Náměstí 3. května není objektivně ideálním centrem města. Bývalá dlouhá náves, kterou vede hlavní silnice, není příjemným místem pro trávení volného času.
Alternativou mohla být parková úprava na místě a v okolí bývalé sýpky, kde má člověk možnost se vzdálit od hluku silnice a být stále v samém srdci města. Místo toho zde vznikne náhodný soukromý solitér bez vazby na jakoukoliv okolní strukturu, jehož cílem je pouze vytěžit z parcely co nejvíce pro sebe.
Závěr
Někomu možná může znít lkaní nad ztrátou starého sklepa někde v Otrokovicích jako přehnané, ale uvědomme si, co nám ze starých Otrokovic ještě zbývá. Otrokovice byly malou vesničkou, která vrchol svých předbaťovských dějin zažila právě na přelomu 16. a 17. století.
Měli jsme štěstí, že se nám část této minulosti zachovala dodnes, vždyť většina historického jádra Otrokovic ustoupila v 70. a 80. letech výstavbě panelových sídlišť. Dosud stojící sklepy dokazují, že i bytostně průmyslové Otrokovice měly nějakou dřívější nezanedbatelnou historii. Jejich ztrátou vymažeme z našeho města to nejpodstatnější, co nám zůstalo z doby před turbulentním 20. stoletím, které jako lavina smetlo skoro vše ostatní.
Neuvěřitelná proměna centra Otrokovic mezi sedmdesátými a osmdesátými lety
Zdroje
- MUSIL, František a Miroslav PLAČEK. Zaniklé hrady, zámky a tvrze Moravy a Slezska. Praha: Libri, 2003, s. 129. ISBN 80-7277-154-X.
- POKLUDA, Zdeněk, Zlínsko od minulosti k současnosti. Zlín: Státní okresní archiv ve Zlíně, 1993, 12(0001), s. 152. ISSN 1211-8044.
- Naše pravda: Orgán krajského vedení KSČ. Zlín: Okresní vedení KSČ ve Zlíně, 18.7.1986, 42(56), s. 6. ISSN 1803-3547.
- BARTOŠ, Josef a Otrokovice (Česko). Otrokovice – dějiny a současnost: 1131-1981. Praha: TEPS místního hospodářství, 1981.