Budova otrokovického gymnázia prošla během letních prázdnin necitlivou rekonstrukcí. Nikdo se však v procesu příprav ani realizace nepozastavil nad tím, že se tak výrazně bílá fasáda se do tradičně cihlové čtvrti nehodí. Jedná se tento rok už o druhou budovu, která byla tímto způsobem v centru Baťova znehodnocena.
Celý Baťov vznikl téměř před sto lety jako jednotný celek a tehdejší architekti, kteří patřili mezi nejlepší své doby, pro něj nastolili funkční, elegantní a jednoduché principy. Využití cihel a betonu se u veřejných staveb ctilo během celého období socialismu a dokonce i v devadesátých a nultých letech. Svědčí o tom přístavba ZŠ Mánesova, novostavba bytového domu u Spoláku nebo novostavby Senioru B a C. Tyto stavby dokazovaly, že i nová architektura může být citlivě zasazená do prostředí s dlouholetou tradicí.
Až v poslední době jsme svědky něčeho, co lze vnímat jako výraz absolutního nepochopení nebo vědomou ignoranci veškerého kontextu. Už letos se tak stalo s knihovnou na Baťově, která byla postavena jako čistírna až po baťovské éře (cca 1956), ale přesto měla cihlovou fasádu, aby do čtvrti zapadala. Po adaptaci na knihovnu v 90. letech byla v rámci zachování charakteru obložena cihelnou páskou. Teprve při nedávné přestavbě se z ní stal běloskvoucí polystyrenový kvádr a totožný osud potkal i budovu gymnázia.
Bývalá svobodárna (dnes budova B gymnázia) byla postavena už v baťovské éře, později zateplena a obložena, stejně jako knihovna, cihelnou páskou. Po prázdninové rekonstrukci nám však na exponovaném rohu tř. Spojenců a Školní ulice září další bílá krychle.
Kvalitní architektura není o budování výrazných solitérů, ale o navazování na kontext. V případě zmíněných rekonstrukcí přitom ani nejde o nadprůměrnou architekturu s jakoukoliv přidanou hodnotou, která by si dokázala popření kontextu obhájit. Jsou to rekonstrukce bez nápadu. V případě veřejných staveb je podobný přístup trendem u méně významných rekonstrukcí vesnických kulturáků, nebo samoobsluh – ne při přestavbě městských knihoven či gymnázií a už vůbec ne v prostředí s tak výraznou architektonickou tradicí.
Dokonce se nejedná ani o levnější variantu. Klasická cihlová fasáda (jak je viditelné u bytového domu naproti) vydrží přes 80 let. Cihelné pásky zůstaly v dobrém stavu 30 let. Životnost bílé fasády lze (navíc v prostředí, kde většina podobně náchylných fasád od severu zelená) počítat klidně v jednotkách let. Co teď může vypadat jako laciná varianta, se v dlouhodobém horizontu ještě prodraží.
Rekonstruujme, ale s citem a rozmyslem. Je pochopitelné, že postupně přicházíme o část charakteru místa přestavbou baťovských domků, ale u veřejných staveb by se takové věci opravdu dít neměly. Baťov byl místem, které budovaly největší špičky naší architektury, a zajímali se o něj i světoví architekti. Všichni jejich následovníci to donedávna ctili. Proč k tomu v posledních letech přistupujeme tak necitlivě? Otrokovice nejsou ledajakým městem, jsou urbanisticky a architektonicky unikátním celkem, který si zaslouží naši péči.