Osobnosti Baťova – Hugo Vavrečka

HUGO VAVREČKA

22. 2. 1880, Ostrava – 9. 8. 1952, Brno

Ředitel firmy Baťa, diplomat, ministr, novinář, poradce Tomáše Bati (i díky němu vznikl Baťov)

STRUČNÝ ŽIVOTOPIS

22. února 1880 Narodil se v dnešní Slezské Ostravě.

1899 Ukončil reálku maturitní zkouškou a přihlásil se ke studiu elektrotechniky na německém VUT v Brně.

1905 Získal místo na české technice, které ho nenaplňovalo proto později odešel do Lidových novin. 

1906 Už tehdy se seznámil s Tomášem Baťou. Na to Vavrečka vzpomínal ve své knize takto: 

„Obědval jsem v brněnské kavárně Slávia, načež si ke mně přisedl zcela neznámý člověk. Podíval se na mě zkoumavě (byl to opravdu pohled hodný Sherlocka Holmese) a řekl: ‚Vy jste pan Vavrečka?‘ Pouze jsem polkl sousto a přikývl. ‚Já su Baťa. Ze Zlína… Co jsem chtěl řéct. Ano! Tak prosím vás, co je to kosinus fí? Rozkuckal jsem se smíchy a Baťa se ke mně přidal. Nakonec jsme seděli do večera. Chtěl totiž, abych ho za jedno odpoledne naučil elektrotechnice. Musím však říct, že Baťa byl ten nejučenlivější a nejbystřejší žák, jakého jsem v životě poznal.“

1908 Vydal pod pseudonymem Hugo Vavris novelu František Lelíček ve službách Sherlocka Holmesa, která byla později zfilmována s Vlastou Burianem v hlavní roli.

1914 V rámci 1. světové války narukoval k námořnímu velitelství v Terstu. Později spolupracoval i s odbojovou Maffií.

1922 Stal se tak prvním řádným československým vyslancem v Maďarsku a roku se 1926 stal velvyslancem v Rakousku.

Od prvního seznámení byli Baťa s Vavrečkou v kontaktu, protože Vavrečka Baťovi často a kvalitně radil. Před rokem 1929 mu například doporučil ať přesune provozy náročné na vodu mimo Zlín, k velké řece. I proto Baťa započal s výstavbou Baťova. 

1929 Pomáhal Baťovi s odkupem Zlínského zámku. Využil své diplomatické schopnosti při jednání s majitelem baronem Hauptem. To se mu podařilo a zámek byl spolu s parkem odkoupen a zpřístupněn veřejnosti. 

Marie Baťová, Tomáš Baťa a Hugo Vavrečka, Zlín 1932

od 1932 Vavrečka přestal působit v diplomacii a odmítl vedoucí pozici na ministerstvu zahraničí. Místo toho nastoupil k Baťovi do zlínských závodů. Bohužel přímo se samotným Tomášem dlouho nespolupracoval. Jen pár týdnů po Vavrečkově nástupu Baťa tragicky zemřel. Vavrečka tehdy bydlel u Bati ve vile a byl jako jeden z prvních u trosek havarovaného letadla. Po smrti Tomáše Bati se stal vedle Jana Antonína Bati a Dominika Čipery jedním z hlavních představitelů firmy.

Na oba bratry vzpomínal Vavrečka takto:

Tomáš měl velmi vyhraněné zásady mravní a obchodní, ale ve věcech rozumu se vždy nechal přesvědčit. Nebyl totiž ani trochu domýšlivý a nikdy se nechvástal svými vědomostmi. Zaujal ho i postřeh prostého člověka, ba i dítěte. (…) V tom byl pravým opakem svého nevlastního bratra Jana, který měl takový sklon k dogmatičnosti a přesvědčení o vlastní neomylnosti, že nemohl odolat a musil stále poučovat svět.“

Vavrečka tehdy čelil hospodářské krizi, prosazoval dálnici přes celé Československo a zabýval se také myšlenkou kanálu Dunaj – Odra – Labe. 

1938 Stal se ministrem propagandy. Ministerstvo bylo zřízeno, aby čelilo nacistickému tlaku. Po mnichovské dohodě ještě chvíli zůstal ve vládě jako ministr bez portfeje, ale zanedlouho se vrací do Zlína. 

Během války Vavrečka podporoval český odboj, financoval let Jana Wericha do New Yorku a do Zlína pozval Ottu Wichterleho, který zde vyvinul silon. 

Do Zlína jezdil za dědečkem i jeho vnuk Václav Havel. Ten byl synem Vavrečkovy dcery Boženy. Vavrečkova výchova měla nejen na Václava, ale i na jeho bratra Ivana velký vliv.

Hugo Vavrečka s Ivanem M. Havlem a Václavem Havlem

Po únoru 1948 Byl pro nový režim nepohodlný, vyštvali jej z podniku a dokonce byl obviněn z kolaborace a souzen. Nakonec dožil v Praze v bytě své dcery.

9. srpna 1952 Zemřel v Brně. Dnes jsou jeho ostatky uloženy na Vinohradském hřbitově ve společné hrobce s ostatky Václava Havla.

V dnešní vile Huga Vavrečky, která se nachází ve Zlíně na Mokré najdeme restauraci La Villa. Ulice po něm pojmenovaná se táhne bývalým továrním areálem firmy Baťa a sídlí na ní muzeum, galerie i knihovna. Hugo Vavrečka byl bez pochyby fascinující osobností a my z Baťova mu můžeme být vděční za radu, kterou kdysi Baťovi dal.

Hrobka na Vinohradském Hřbitově. Vlevo je vytesáno jméno Huga Vavrečky.

Pokud Vás téma zaujalo doporučujeme přečíst i články, ze kterých jsme čerpali text i fotografie:

Přejít nahoru