Historie Baťova

---

BAŤOV PŘED PŮSOBENÍM FIRMY BAŤA (před rokem 1929)

Na mapě vlevo můžeme vidět, jak vypadal Baťov před působením firmy Baťa. Značně podmáčená půda, která donutila k odklonu i železnici, byla protkána systémem hrází (hnědá) a kanálů (modrá), které odváděly vodu. Uprostřed stál dvůr Menšov (žlutá), jediná stavba široko daleko. Nacházel se v místech, kde je dnes tzv. Živa/Enapo. Tuto krajinu nejzásadněji ovlivňovala neregulovaná řeka Morava, která se i několikrát do roka rozvodnila a zaplavila část těchto pozemků. Vpravo pro srovnání situace dnes.

PROČ BAŤA EXPANDOVAL MIMO ZLÍN?

Bylo to zcela logické. V údolí Zlína mu bylo těsno. Jeho letiště, které bylo původně naproti nemocnice ve Zlíně, bylo zastavěno novými domky. A hlavně, Zlín byl velice chudý na vodu. Baťovy zlínské závody byly náročné na užitkovou vodu z řeky Dřevnice, která nejednou vyschla až do dna. Baťův dlouholetý přítel Hugo Vavrečka ve svých pamětech vzpomíná, že to byl právě on, kdo Baťovi na konci dvacátých let doporučil poohlédnout se po okolí a přesunout části procesu náročné na vodu k větší řece.

KDO BYL HUGO VAVREČKA?

Opravdu renesanční člověk. Novinář, národohospodář, spisovatel (Jeho kniha Lelíček ve službách Sherlocka Holmese byla zfilmována s Vlastou Burianem v hlavní roli), politik (na konci třicátých let ministr) a zejména diplomat (byl velvyslancem ČSR v Maďarsku a Rakousku). Po odchodu z diplomacie přešel k firmě Baťa, ale to se píše už rok 1932. Později, po Baťově smrti, byl jedním z ředitelů firmy. Za zmínku stojí i to, že Vavrečkovým vnukem byl náš pozdější prezident Václav Havel. Říká se, že zdědil politické a literární nadání právě po dědečkovi.

Pokud Vás život Huga Vavrečky zaujal, doporučujeme přečíst náš článek zde: Hugo Vavrečka – Osobnosti Baťova.

1929

---

ODKOUPENÍ BAHŇÁKU

Tomáš Baťa potřeboval pro svou firmu dostatek vody a místa. Bohužel ve Zlíně už byl na hraně kapacit (viz předchozí příspěvek), proto uvažoval o koupi pozemků u větší řeky. Již v roce 1916 (!) poprvé navštívil oblast Bahňáku a zvažoval koupi. Když však viděl podmáčenou půdu (a věděl o častých záplavách) konstatoval: „Tady z toho nebude nic. Tady by byly naše koželužny stále pod vodou.“. Z koupě proto sešlo.Až o dvanáct let později, na konci roku 1928, jednal s majitelkou napajedelského velkostatku Marií Baltazzi-Stockau o koupi těchto pozemků. Ta byla ve finančních potížích a postupně rozprodávala svůj majetek. Finančně se jí nedařilo i kvůli tomu, že naletěla na zvěsti o tom, že se pod jejími pozemky nachází nafta a financovala nákladné průzkumné vrty. Smlouva byla podepsána na začátku srpna roku 1929, to už zde dokonce firma Baťa provozovala letiště.

Fotografie je reprodukcí smlouvy z knihy pana PhDr. Zdeňka Pokludy Bahňák – Baťov 1929–1939

BUDOVÁNÍ LETIŠTĚ

Smlouva o koupi pozemků na Bahňáku a okolí sice byla podepsána až v srpnu roku 1929 (viz předchozí příspěvek), ale již na jaře zde začaly první práce na úpravě terénu. Pro stavbu letiště si firma vybrala nejvhodnější část z těchto pozemků. Toto území mělo ve starých mapách název „Rybník“ a v jeho oblasti se dnes nachází areál Toma. Bylo sice protkáno odvodňovacími kanály, ale nebylo tak členité jako Bahňák, který se nacházel blíže Moravě. (Obě území oddělovala bývalá hráz, která je dokreslena na přiložené mapě.) Firma proto začala na jaře těžit štěrk ze dna Moravy a zasypávat odvodňovací kanály a upravovat terén. V červnu 1929 už firemní noviny otiskují článek o nově otevřeném letišti. Na přiložených fotografiích můžeme vidět fotografii bagru, který těžil štěrk ze dna Moravy. Další zachycuje tehdejší terén letiště a poslední fotografie vzdálenosti významných měst od nového letiště.

Zdroj fotografií z novin: periodikum Sdělení zaměstnanců firmy T. & A. Baťa 22. 6. 1929

OTROKOVICE VĚTŠÍ NEŽ ZLÍN? (kolem roku 1929 a 1930)

Baťa měl s Otrokovicemi a okolím velké plány. Jedna z úvah, kterou jsme překreslili do dnešních satelitních snímků, počítala se zastavěním celého území mezi Kvasicemi, Tlumačovem a Otrokovicemi. Sevřené údolí Zlína nenabízelo tolik prostoru jako právě pozemky severně od Otrokovic. Až po starou cestu mezi Kvasicemi a Tlumačovem se mělo rozprostírat nové město, které by velikostí předčilo i tehdejší Zlín. To vše zejména díky řece Moravě, která nabízela dostatek vody pro rozvoj továren. Z Otrokovic se měl stát dopravní uzel nadregionálního významu. Na území dnešního areálu Toma se počítalo s dalším rozvojem letiště, které zde již stálo. Středem Baťova se měla táhnout nová železnice směřující do Kroměříže. Samozřejmě se již uvažovalo o využití řeky Moravy k převozu materiálů. Celkově zde mělo být 7 obytných čtvrtí. Z toho 6 severně od komplexu továrny a letiště, od kterých byly odděleny parkem. Sedmá a největší se měla nacházet v místech dnešní teplárny a Barumu. Tento vysněný plán teoretického rozvoje záhy narazil. Dnes už víme, jak těžce projektanti podcenili tehdejší terén. Plány se začaly hroutit už při stavbě prvních továrních budov. Továrna měla stát v oblasti dnešní obytné čtvrti (na mapě žlutě). Ostatně měl Tomáš Baťa problémy i při výkupu některých těchto pozemků.

1930

---

PO LETIŠTI TOVÁRNA

„Na březích Moravy, na pozemcích dnešního lesa Bahňáku, se připravuje terain pro stavbu továren a dílen, které potřebují pro svou výrobu mnoho vody.“ Tuto informaci se dočítáme v novinách Zlín – sdělení zaměstnancům firmy Baťa 12. 7. 1930.Na východní části pozemků Baťova firma už rok spravovala letiště (v místech areálu TOMA) a na západní se plánovala výstavba továrny (v místech dnešní obytné čtvrti). Logicky se vybralo místo nejblíže řece Moravě, která byla hlavním důvodem, proč se sem část výroby ze Zlína stěhovala. S výstavbou se započalo na jaře roku 1930, ale brzy bylo jasné, že tudy cesta nevede. Stavby se na nestabilním terénu hroutily a propadaly, proto se musely práce záhy ukončit. Baťa těžce podcenil podmáčený terén a Bahňák jej poprvé porazil.

Představme si tehdejší Baťov. Toto území si můžeme rozdělit pomocí dnešní třídy T. Bati na dvě části (na mapě přerušovaná červená). Na východní části pozemků firma Baťa už rok spravovala letiště (v místech areálu TOMA) a na západní se plánovala výstavba továrny (v místech dnešní obytné čtvrti).

VZÁCNÁ NÁVŠTĚVA

Na konci srpna roku 1930 zavítal na otrokovické letiště ministr civilního letectví Velké Británie sir Sefton Brancker. Letiště se tehdy nacházelo, jak víte z našich předchozích příspěvků, v oblasti dnešního areálu Toma. Pan ministr se zajímal zejména o zařízení letiště, ale navštívil i Baťovy zlínské továrny. S Tomášem Baťou vedli dlouhý rozhovor o letecké dopravě, ve které viděli budoucnost. Bohužel je oba tato záliba stála život. Samotného Branckera dokonce pouhých 6 týdnů po návštěvě u Bati, kdy havaroval ve Francii.

KONEC LETIŠTĚ

Západně od dnešní třídy Tomáše Bati se výstavba továren nepovedla. Terén byl bohužel podmáčený a stavby se v těchto místech hroutily. Práce se proto přesunuly východně od dnešní třídy T. Bati, kde ovšem stálo firemní letiště. Byla tady stabilnější půda, a tak se zde stavělo na jeho úkor. Proto noviny Zlín (Sdělení zaměstnanců firmy Baťa) už zanedlouho uveřejňují článek, ve kterém se píše: „Letiště Baťových závodů v Otrokovicích bylo 15. září (1930 – pozn. AŽB) uzavřeno. Na letišti se provádějí stavební práce a je proto přistávání na něm vyloučeno.“ Tím skončilo letiště v místech dnešního areálu Toma a plánoval se jeho přesun. Firma zde stále měla uskladněna svá letadla, což se záhy ukázalo jako velký problém.

POVODEŇ (28. říjen 1930)

Výstavba nových továren na Baťově byla v plném proudu, dokud nepřišla velká pohroma. Po velkých deštích stoupla voda v Moravě i Dřevnici a když se tyto dvě řeky u Otrokovic setkaly, rozlily se právě na staveniště nových továren. Výstavba probíhala na bývalém letišti, v místech dnešního areálu Toma, proto zde bylo v hangárech uskladněno i několik firemních letadel. Rozběhly se zabezpečovací práce, u kterých byl přítomen i Tomáš Baťa. Letadla se zachránit podařilo, rozestavěné stavby se ovšem zhroutily a voda odnesla i nezajištěný stavební materiál v milionové hodnotě. Voda se zde poté dlouho držela, protože firma při přibudování letiště zavezla odvodňovací kanály. První etapa budování továren na Baťově skončila katastrofou a Baťa zde byl poražen přírodními živly už podruhé.Co nezvládla voda, dokonal vítr. O měsíc později přišla velká vichřice. Z hangárů zbyla jen železná konstrukce a jedno letadlo bylo poničeno.

1. Foto: U zabezpečovacích prací byl přítomen sám Tomáš Baťa. Toto je ilustrační fotografie, kdy se Tomáš Baťa ujal lopaty při stavbě rodinných domků ve Zlíně. _{^{Zdrojem fotografie je kniha 99 trefných postřehů Tomáše Bati. KONČITÍKOVÁ, Gabriela, Nadace Tomáše Bati, 2019. ISBN 978-80-907584-0-7}}
2. Foto: Část článku k povodním, které zasáhly celé Zlínsko, nejen Otrokovice. _{^{Zdroj: noviny Zlín, Sdělení zaměstnanců firmy Baťa. Zlín: Firma T. a A. Baťa, 31.10.1930, 13(43). s. 3. ISSN 1801-2965.}}

BAŤA TO VZDAL?

Při prvním pokusu výstavby továren na Baťově se budovy hroutily. Při druhém pokusu, kousek východněji, vystavěné budovy smetla voda. To už bylo i na houževnatého Baťu moc. Dva týdny po povodni noviny otiskly článek, že firma kvůli podmáčenému terénu přerušila práce u Otrokovic a začala se ohlížet po novém místě, kde by vybudovala nové továrny. Stejný den Lidové noviny dokonce přichází se zprávou, že má Baťa v plánu odkoupit cukrovar ve Starém Městě u Uherského Hradiště a že právě tam by chtěl navázat na to, co již započal u Otrokovic. Cukrovar však zprávu o pár dní později vyvrátil. Tak na sklonku roku 1930 končí první fáze budování Baťova.

1931

---

PŘINESTE PLÁNY, PODEPÍŠU JE

Podzim roku 1930 byl opravdu náročný, nejdříve přišla voda, ta odnesla rozestavěné tovární budovy, poté se zde dlouho držela a Baťa přemýšlel o přesunu výstavby jinam. Nakonec přišel vítr a poničil plátěné hangáry a jedno letadlo v nich uložené. Přes zimu ležely pozemky pravděpodobně ladem. Na jaře roku 1931 sem přijel Tomáš Baťa s Josefem Hlavničkou, který vzpomíná, že zde Baťovi předložil plány nové výstavby. Tomáš Baťa se podíval na močálovité louky, kde kuňkaly žáby, běhaly srnky, létali bažanti a řekl: „Josefe zde nebudeme dělat prozatím nic, tu je mnoho nedořešených problémů.“ Druhý den ráno ho ovšem ve Zlíně potkal a místo pozdravu řekl: „Přines mi ty plány, podepíšu je. Bylo by špatné, kdybychom se my báli vody a od ní utíkali.“ Tak se na Baťově začalo stavět.